O Palacu

Historie

             Pozdně gotickou tvrz v Janovicích vybudoval  kolem roku 1520 tehdejší zástavní pán Petr ze Žerotína. Tvrz  sloužila jen ke krátkodobému pobytu a jeho zástavní majitel neměl  zájem o jeho výraznější přestavby.  K větším stavebním změnám došlo až v poslední čtvrtině 16. století, když panství získal do dědičného držení Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu, dvořan a osobní přítel Rudolfa II., za 31 858 zlatých.  První stavební práce začaly již roku 1586 a stavba se začala měnit ve větší a pohodlné panské sídlo, které již mohlo sloužit k trvalému pobytu i náročnému vlastníkovi. K prvním významným zásahům do interiéru zámku došlo asi již v průběhu rekatolizace po roce 1625, kdy musely být nesporně odstraněny všechny připomínky na luterskou víru majitelů. Vnuk Ferdinanda, Wolfgang dokonce musel své majetky opustit, neboť se odmítl zříci svého vyznání a zemřel čtyřiatřicetiletý v polském exilu 1631 v  Lise. 

            Teprve jeho syn, Wolfgang Bedřich (1631- 1664) konvertoval ke katolictví, a tím vlastnictví  uhájil. Také   rozhodl o rozsáhlých úpravách zámku.  Bohužel krátce po návratu na české statky umírá i se svou manželkou na lázeňském pobytu v Landeku. Rod vymírá po meči. Po sňatku jejich dcery  Marie Alžběty Hoffmannové s hrabětem Filipem Sigmundem z Dietrichštejna se stal janovický zámek jen občasným sídlem panstva a Marie žila většinou ve Vídni.  

            Roku 1721  přešlo panství sňatkem Marie Ernestie Ditrichstein a Aloise Tomáše Raimunda Harracha do vlastnictví hrabat Harrachů, ale zámek nadále zůstával vedlejším sídlem rodu. Navzdory tomu zahájil Ferdinand Bonaventura Harrach (1742 - 1778) zásadní přestavbu zámku. Už jeho otec Alois uzavřel roku 1740 smlouvu o díle s významným žerotínským stavitelem Gottfriedem Weisserem, který pak zahájil stavbu v letech 1763 - 1765 v pozdně barokním slohu. Výsledkem posledních prací se stalo dotvoření zámku do dnešní podoby a jeho dílem je celé jižní a část ustupujícího východního křídla ve tvaru rozevřeného L.  Roku 1764 začínají bít zámecké hodiny a 1766 je dokončena přístavba pivovaru .

            Dnešní tvář získal zámek v 19.století. V průběhu 19. a ve 20. století probíhají další vnitřní úpravy a poslední vnější pochází z roku 1919, kdy byl postaven balkon na nádvoří zámku. Zámek se rovněž stal znovu trvalým sídlem janovické linie Harrachů od Alfréda Karla, který dostal zámek od svého otce roku 1883, až do posledního Františka Marii, jímž vymírá janovická linie rodu Harrachů po meči 1937. Poslední majitelkou se stala Františkova dcera Anna Marie, žena hraběte Františka Zikmunda Rosty - Forgáche de Barkocz.