Turecký salon v prvním patře zámku patří k nejpůsobivějším prostorám janovického sídla. Svou výškou a osmi okny uspořádanými ve dvou úrovních byl od počátku předurčen k prezentaci sbírek. Právě tak jej na počátku 20. století využívali Harrachové, kteří zde vystavovali předměty přivezené ze svých cest po Orientu a dalších vzdálených zemích.

Díky dochovaným fotografiím z roku 1921 a pečlivému pátrání v muzejních evidencích se kurátorce Lence Vaňkové podařilo dohledat několik předmětů, které lze spojit s původním vybavením Tureckého salonu. Významnou roli v tomto téměř „detektivním příběhu“ sehrálo Náprstkovo muzeum v Praze, jehož vstřícný přístup umožnil dočasné vrácení několika exponátů zpět do Janovic.

Návštěvníci tak mohou od června do konce září obdivovat instalaci, která se historické podobě salonu výrazně přibližuje. K nejcennějším exponátům patří kaškúl – dervišská žebrací miska ve tvaru loďky určená k přijímání almužen – a kovová nádoba, pravděpodobně váza či džbán. Tyto dva předměty lze s vysokou mírou jistoty ztotožnit s exponáty zachycenými na historických fotografiích a doloženými v původních zámeckých sbírkách. Interiér dále doplňují orientální intarzované stolky, kovové nádoby, sedlo na velblouda, textilie s orientálními vzory a koberce zapůjčené soukromými majiteli.

Jak se tyto exotické předměty do Janovic dostaly? Odpověď nabízí zámecké inventáře. Harrachové je během svých cest pořizovali jako sbírkové předměty a suvenýry. Inventář z roku 1898 dokládá rozsáhlou kolekci pocházející z jižní Evropy, Balkánu, Turecka, Egypta, Tuniska, Maroka i dalších částí Asie. Soubor čítal více než 160 položek a zahrnoval umělecké předměty, zbraně, přírodniny i další exotické artefakty.

Osud této pozoruhodné kolekce však poznamenaly události po druhé světové válce. Část sbírek byla převezena do muzea v Rýmařově, po jeho zrušení v roce 1958 následovaly další přesuny do muzea na zámku v Bruntále a později do Náprstkova muzea v Praze. Jeden z předmětů se dostal také do dnešního Vlastivědného muzea v Olomouci. Z rozsáhlého souboru se dosud podařilo jednoznačně identifikovat pouze dva předměty. U některých dalších lze vzhledem k jejich podobnosti s exponáty zachycenými na historických fotografiích předpokládat souvislost s janovickou sbírkou, jejich původ je však v muzejních evidencích veden jako neznámý.

Nová instalace Tureckého salonu představuje další krok v dlouhodobé snaze Národního památkového ústavu přibližovat historické interiéry jejich původní podobě. Návštěvníkům zároveň nabízí jedinečnou příležitost nahlédnout do světa cestovatelských zájmů šlechty a obdivu k orientálním kulturám, jenž byl na přelomu 19. a 20. století mezi evropskou aristokracií velmi rozšířený.